Jak jsem přišla na svět
Byl krásný den, 1. března. Lebedila jsem si u maminky v bříšku. A bylo mi tam opravdu moc dobře. Teploučko, mamka mě krásně houpala, povídala si se mnou a já si myslela, že to tak bude ještě dva měsíce. Jenže doktoři se rozhodli, že mamce rozříznou bříško a já že musím ven! Dovedete si to představit? Vždyť já na to nebyla připravená! Chtěla jsem, aby mi ještě narostly vlásky. Ale podle mamky a taťky (a vlastně i podle všech ostatních) jsem opravdu nádherná, tak mě to zase tolik netrápí. Horší bylo, že jsem byla ještě moc malá na příchod na svět (1710g a 42cm). A tak mě dali do takového průhledného domečku, prý se tomu říká inkubátor. A tam vám bylo tak teplo, že jsem mohla ležet jen v plence a ponožkách. Krásně na mě svítilo sluníčko a já se opalovala. Akorát mi bylo smutno. Mamka byla daleko, ale táta se za mnou jezdil koukat. Vždycky mě vyfotil a pohladil. A taky mě ujišťoval, že maminku už brzy poznám a že se mi bude moc líbit. V tom měl pravdu. Mamka je moc fajn. Taky mě píchli do ruky. To se mi teda vůbec nelíbilo. Teď už vím, že to bylo pro moje dobro. Dostávala jsem tím výživu, abych mohla být brzy u maminky. Jo a ještě mi nacpali hadičku nosánkem až do bříška. No chápete to? A tím mě krmili. No fuj! Vůbec se mi to nelíbilo, tak jsem se radši naučila pít z lahvičky. Po několika dnech mě z mého domečku přendali do veliké postýlky. Ta hezky hřála zespoda i ze shora a v téhle postýlce (slyšela jsem, že tomu říkali výhřevné lůžko) mě odvezli na pokoj. Celou noc jsem tam byla sama. Ale ráno za mnou přijela maminka a už se mnou zůstala. To bylo moc fajn. Krmila mě, přebalovala a koupala. Taky si se mnou povídala. Tatínek za námi jezdil na návštěvu a vždycky s námi zůstal dlouho. Někdy přijela návštěva, mamka mě dala do kočárku a já jela na výlet. Sice jen po chodbě, ale i tak to bylo fajn. Viděla jsem babičku a dědu, taky tetu Májku a strejdu Peťu. Byla za mnou i prababička a teta Olina. Jen teta Lída za mnou nebyla. Tou dobou už totiž měla Šárku. To je moje sestřenice, která se narodila deset dní po mně. Pořád je větší než já, ale já to jednou doženu. Zatím s tím moc nespěchám, protože když jsem menší, tak všechny ty krásné oblečky, které Šárka nosí, můžu pak nosit zase já. Z návštěv jsem sice byla docela unavená, ale maminka mě vždycky nakrmila a já nabrala dost sil. Nakonec jsem dostala už jen malou postýlku, která nehřála. Ale to mi nevadilo. Už jsem se dokázala zahřát sama. Maminka mě několikrát za den vážila. A vždycky ráno kontrolovala, kolik jsem přibrala. Pořád mi opakovala, že až budu mít dvě kila, že půjdeme domů. Byla jsem zvědavá, jaké to tam bude. A taky jsem se těšila na tatínka. A pak byla středa, 23. března. Váha ukázala 2005g a my mohly jít domů. Máma měla obrovskou radost. A já taky. Táta si pro nás přijel a odvezl nás za babičkou a za dědou.
Tak takhle jsem přišla na svět. Maminka o tom píše na svých stránkách zde.
Vaše Madlenka
Náhledy fotografií ze složky Čerstvě narozená